REPORTÁŽ / SCRC - North Moravian Chapter

SCRC - NORTH MORAVIAN CHAPTER

- ZPĚT NA ÚVODNÍ STRÁNKU REPORTÁŽÍ

REPORTÁŽ
10. - 18. července 2004 , SLOVENSKO A MAĎARSKO

Sobota 10.7. - Centralisti vyrážejí z Prahy do kempu v Beskydech. Já jim vyjíždí naproti do Jevíčka, kde je přestávka na oběd, abych je dovedl do kempu Kněhyně na Prostřední Bečvě ležící na úpatí beskydské hory Radhošť.

Neděle 11.7. - Na vyjížďku po Beskydech se ke koloně přidávají severomoraváci Petr, Hajnej s Ivou a kamarády a Jurek s ženou, který bude pokračovat i v dalších dnech na Slovensko akorát ženu vystřídá dcera. Vyjížka vede nádherným úpatím jihozápadního cípu Beskyd a přes krásný výhled na rozhlednu Štramberská trůba až na Štramberské náměstí, kde nás již čekají Broman s Martinou. Další zastávkou je muzeum Tatry Kopřivnice ze kterého se, po návštěvě muzea, odpojují a vyráží domů do Prahy Honza, Manín a Jeníks Dádou. My pokračujeme do podhradí Hukvald na výborný oběd. Po obědě se od nás odpojují Kozel s Irčou a Horác s Janou, kteří jedou navštívit příbuzné a také Broman s Martinou, kteří si jdou prohlédnou hrad Hukvaldy. S plnými břichy pak pokračujeme dál přes Beskydské hory, podél nejvyšší hory Lysá až na vodní nádrž Šance. Po krátké prohlídce nádrže se vracíme zpět do kempu Kněhyně. Tesně po návratu všech začíná pršet, takže dešti se vyhli všichni, kromě mě a dcery, když jsme se přijeli ubytovat navečer do kempu a těch, kteří se vraceli do Prahy - ti prý zmokli hned třikrát.

Pondělí 12.7. - Vyrážíme na Slovensko. Silnice téměř obeschly, což nás potěšilo. Na hranicích na nás čeká Jurek s dcerou a všech devět motorek pak pokračuje dál až na první zastávku v Harley Pubu ve Vrútkách. Po vydatném občerstvení pokračujeme dál a zastavujeme pod hradem Strečno. Zde nás místní pastevec pozve na ovčí sýr. Je velice družný, zve nás do svého salaše, kde bohužel zapoměl vizitky i mobil ale při pohledu na jeho vrásčitou tvář, špinavé triko a vytahané tepláky si nejsme jistí, jestli k salaši vede vůbec nějaká cesta. Prodejce ve stánku nám vysvětluje, že se pastýř staví jednou za dva týdny se zásilkou sýra, opije se a baví návštěvníky hradu svými přisprostlými řečmi. Děvčatům sice neseděla jeho snaha objímat se a líbat při loučení ale my ostatní jsme se bavili. Zvláště se lepil celou dobu na Vokouna a jak se později ukázalo nebylo to poprvé a naposledy, co se na něj orientovaly oblastní postavičky, které jsme cestou potkali. a cestou se nám podaří natrefit opět další deštík. Lehce promočeni dojíždíme do Kremnice, kde zústáváme na dvě noci. Já a Jurek s dcerami spíme pod stanem v kempu s termálním koupalištěm a ostatní se ubytovávají v nedalekém hotelu. Dědek s Leem ještě vyrážejí na malou večerní projížďku. Večer jdeme do Kremnického centra, kde se pěkně nadlábneme v poloprázdné myslivecké restauraci. Zvláště Jonatán si pochutnal i když tři porce jsou prý jeho bežným množstvím.

Úterý 13.7. - Kozel s Irčou, Jirka s Barčou a Vokoun s Janou zústávají v Kremnici, rozhodnuti udělat si jen malou projížďku a vyráchat se v termálním koupališti. Jonatán odjíždí navštívit tetu a my ostatní jedeme na prohlídku Tater. Počasí je stále bez deště a slovenské hory i cesty přes ně parádní. Při zastávce u motorestu v jedné slovenské vesnici vidíme, že jsou vrcholky Vysokých Tater v temných mračnech. Protože se ale mraky z vrcholů vzdalují, rozhodujeme se risknout to a podívat se na Štrbské pleso. Cestou se od nás odpojuje Jurek s dcerou, kteří se vracejí domů. Po několika desítkách kilometrů však začíná pršet a tak na benzince natahujeme nepromoky. Na Štrbské pleso dorážíme v prudkém lijáku a tak se na parkovišti jen otočíme a vracíme s zpět. Jakmile se vzdálíme od hor, je počasí opět nádherné. Jana má už od počátku našeho výletu problémy s bolavým zubem a protože je to stále vážnější, rozhodujeme se cestou zpět najít zubní pohotovost v Banské Bystrici. Bohužel nemáme štěstí. Dva soukromí zubní lékaři jsou na dovolené a ve státní nemocnici nás odmítají přijmout. Janě tedy nezbývá než vypomoci si prášky. Do Kremnice se vracíme už bohužel pozdě a tak se nestihneme vykoupat v termálu. Snad příště :-))). Přicházíme za zbytkem naší skupiny do oblíbené mysliveské restaurace. Naneštěstí místní kuchař se nenechal zlákat naším příplatkem 100,- Sk aby se zdržel hodinku déle a zůstáváme tak pouze o studené kuchyni.

Středa 14.7. - Do Maďarska pokračujeme už jen se sedmi motorkami, protože se odpojil Jonatán. Na slovenských hranicích se nelíbil celníkovi Vokoun. Musel sundat přilbu a přesto málem neprošel :-))) Cesta přes Maďarsko není nic moc. Krajina je nezajímavá. Je to prostě jedna velká placka. Silnice jsou navíc samá díra. V podvečer přijíždíme k Balatonu do kempu nedaleko Siofóku. Ubytování v chatkách bylo zajištěno předem. Jeho cena se ale některým nezdála příliš adekvátní nabízeným službám a podmínkám ubytování a tak se po chvíli hledání ubytovávme všichni v soukromí. Namísto 8 Eur za lůžko v minichatce se společnými sociálkami na druhé straně kempu platíme 10 Eur za špičkový barák s veškerým zázemím. Není příliš hezké počasí a tak se místní přebíjejí aby urvali aspoň někoho do svých baráčků. Za tmy vyjíždíme ještě na malou projížďku do Siofóku, kde je zvláště zajímavá cesta čtvrtí plnou restaurací, barů a obchůdků.

Čtvrtek 15.7. - Jedna skupinka zůstává u Balatonu. Leo, Dědek, Horác a já s Verčou vyrážíme na prohlídku Budapešti. Je sice stále pod mrakem, dokonce trochu zamrholilo ale nebylo to na nepromoky. Cnetrum Budapešti je nádherné. Leo už nevydržel jak ho tlačil šev bundy do krku a tak s pomocí kamene a budapešťského obrubníku ztloukl šev na placku :-)). Při hledání výpadovky v Budapešti nás ještě trochu pobuzeruje místní policista za jízdu po příčných pruzích, když těsně před námi projede stejným způsobem bez povšimnutí místní mesenger. Cestou zpátky se zastavujeme na místním pohřebišti socialistických soch a skulptur abychom mohli ukázat soše Lenina kde ho máme. Pár kilometrů od muzea ještě zastavujeme ve stylovém steak housu. Po návratu míříme za zbytkem naší skupiny do Pizerie v Siofóku. Kvůli nedostatku místa na parkování necháváme motorky před vjezdem pro zásobování a přisedáme k ostatním, kteří se již ládují pizzou. Místnímu čišníkovi nestačí náš slib, že motorky odstavíme jakmile někdo přijede a odmítá nás obsloužit. Aniž bychom motorky přeparkovali jdeme se občerstvit do sousední restaurace. Její číšník kašle na přemlouvání svého souseda a klidně nás obslouží. Za odměnu maďarskému pazgřivci nenechají kluci za pizzu žádná tringelt a při odjezdu nás upozorní, že číšník zuřivě telefonuje a veškerá obsluha stojí nastoupena před barem a něco čeká. Přeparkujeme tedy motorky k naší hospůdce. Do pěti minut přijíždí velký off road, z něj vyskakují čtyři hromotluci v neprůstřelných vestách a s pistolemi za pasem - místní comandos :-))). Nevím co pak řekli chlapečkovi ve vestičce, když viděli pár chlapů s ženama a dětma, jak se krmí poháry a minerálkami. Poseděli půl hoďky v baru, popili kafe a jak rychle přijeli tak i odjeli. Číšníci z naší restaurace se velice bavili stejně jako my. Při příjemném odpočinku jsem pokecali s Davidem s Gábinou, členy SCRC Central Bohemian chapteru. Přijeli na Balaton autem a spali v místním kempu pod stanem. Do vody ještě nevlezli, protože byla stále studená. Ten večer jsme je potkali ještě několikrát, protože jsme si naposledy párkrát objeli místní turistickou čtvrť, poseděli na zahrádce jednoho z desítek barů a kluci si pokecali s místními děvčaty z Night clubu. K návštěvě je ale nepřemluvili neb manželky seděly opodál :-))).

Pátek 16.7. - Ráno odjíždíme do serverozápadního Maďarska, k termálnímu koupališti nedaleko Sopronu. Chvilku po odjezdu jsme šli opět do nepromoku - poslední déšť na naší cestě. Nějak se nám nedařilo najít správné místo, nakonec však přece jen nalézáme kempink s penzionem. Vedoucí kempu z nás není příliš nadšená a dává to dost okatě najevo. Kluci proto vyrážejí do terénu a nacházejí přím o ve vesnici nádherný penzion za 20 Eur včetně snídaně. Je to sice dost ale penzion v kempu nebyl o moc levnější. Vedoucí penzionu je sice staršího data ale oblečením i vzevřením si hraje na podstatně mladší. Každopádně je velice milá s vstřícná. No, a o takových pokojích se nám mohlo jen zdát. Některé z nich mají postele s nebesy, jiné mavozují atmosféru večerního nebe malými žárovičkami a každý pokoj je laděný do jiné barvy. Je tu krásné venkovní posezení, zahrada i jídelna. Prostě něco, co bychom v takové zapadlé vesničce nehledali. Já s Verčou, Horác s Janou, Vokoun s Janou a Jirka s Barčou vyrážíme na hledání termálního koupaliště. Nějak se zaplétáme a ne a ne to najít. Nakonec zjišťujeme, že bazén je přímo v areálu místních lázní a pro veřejnost je určen jen vyjímečně. Vracíme se tedy s prázdnou a společně vyrážíme do Sopronu na večeři. Po občerstvení vyrážíme na okružní jízdu kolem centra a pak zpět do penziónu. Jako každý večer baví celé osazenstvo převážně Dědek s Leem a spát se jde až hluboko po půlnoci.

Sobota 17.7. - Po vynikající snídani vyrážíme zpět domů. Přes Rakousko míříme na motosraz organizovaný členy SCRC Highland chapter na Vysočině. Zastavujeme na oběd u pěkného motorestu naproti kterému je na vysokém kopci nějaká zřícenina. Pod kopcem je jakési tábořiště, kde probíhá středověký turnaj. Bohužel je obehnáno vysokým plotem a tak nic nevidíme. Cestou jsme se ještě zastavili ve vídeňské prodejně Louis. Chvilku bloudíme po Vídni ale nakonec po radě místního motorkáře nacházíme tu správnou cestu. Podle kluků, kteří jezdí do stejné prodejny v německém Regesburgu, je tu menší výběr a téměř vše je dražší. Přesto jsme si skoro všichni něco koupili. Cestou z prodejny sice opět trochu zabačujeme ale aspoň jsme si prohlédli krásné historické centrum Vídně. Konečně nastává pařák a tak si někteří sundávají bundy a jedou jen v tričku. Před rakouskými hranicemi ale zjišťují, že slunko peče opravdu hodně, protože jejich ruky jsou červené jako by někdo pekl na rožni. Za hranicemi u nádrže Nové mlýny zastavujeme na večeři v restauraci v Dolních Věstonicích, kde na nás čeká Manín s kamarády. Společně pak odjíždíme do veverské Bitýšky na sraz. Já s Verčou jedeme pod stan, ostatní se ubytovávaji v nedalekém hotelu. Na sraze jsou stovky motorek, stan na stanu a program již v plném proudu. Potkáváme několik členů z Vysočiny i jižní Moravy a bavíme se do půlnoci.

Neděle 18.7. - S Verčou přijíždíme za klukama do hotelu na snídani. Po jídle se loučíme a s Jirkou a Barčou odjíždíme domů. Cestou jsme se ještě zastavili na Plumlovské přehradě, kde se poprvé za celou dovolenou koupeme. Vzhledem k tomu, že jsme jeli k Balatonu a termálům je to sranda :-))) Ale užili jsme si ! Zvláštní poděkování patří Dědkovi a Leovi, kteří nás dokázali bavit večer co večer téměř vždy do jedné až druhé hodiny po půlnoci až jsem mnohdy smíchy začal škytat.

Poslední úpravy 28.8.2004.
Optimalizováno pro Internet Explorer 4.0, rozměr 800 x 600, použit CSS styl.
webmaster : intruder@biker-bob.com


Zastávka u muzea Tatra Kopřivnice	Jonatán dává vědět o své žravosti už v HD-pubu Vrútky


Zastávka ve slovenských horách	Zastávka na oběd na slovenském salaši


Přepychová slovenská restaurace, překvapivě levná	Zastávka před neznámým maďarským hradem


Vyjížďka do centra Budapešti	Vyjížďka do centra Budapešti


Fotíme se před Leninem	Pokoje v luxusním penzionu


Večerní zábava v penzionu, Dědek je v ráži :-)	Vydatná snídaně v penzionu


Dědek v přestrojení ala "MUCHA"	Cestovatelé na Vysočině